Bezpilotní drony z FEL ČVUT v Praze mapují historické objekty, využití je ale mnohem širší
Představte si historický interiér, kostel či faru s desítky metrů vysokými stropy, které potřebují detailně zdokumentovat, aby mohli historici a architekti zhodnotit jejich stav. Co by lidem trvalo několik měsíců, zvládnou drony během několika týdnů.
Snímání obtížně přístupných míst historických interiérů je přitom jen špička ledovce toho, s čím vším by mohly pomoci drony, na nichž pracuje Skupina Multi-robotických systémů z katedry kybernetiky FEL ČVUT v Praze.
V rámci projektu spolufinancovaného sdružením CESNET naši vědci spolu s pracovníky Národního památkového ústavu v Olomouci (NPÚ) dne 26. února úspěšně nasnímali interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji bezpilotními helikoptérami.
Právě zdokumentování obtížně přístupných míst kostela pomůže historikům a architektům zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací. Kostel ve Šternberku spadá do působnosti pracovníků NPÚ v Olomouci a dobře posloužil k unikátní demonstraci možností a vlastností použité technologie. „Interiér kostela je dostatečně prostorný pro bezpečné testování technologie letu formace více bezpilotních helikoptér,“ konstatuje vedoucí skupiny Multi-robotických systémů Ph. D. Martin Saska.
Dr. Saska k projektu říká: „Kromě senzorického snímání vysoko položených míst kopule kostela, která jsou jinak dostupná jen pomocí nákladného lešení, jsme poprvé v terénu otestovali unikátní techniku, kterou právě vyvíjíme a která bude založena na vzájemné stabilizaci formace autonomních helikoptér.“ Jedna z helikoptér tak nese kameru a ostatní nesou zdroj světla osvětlující scénu v předem určeném úhlu.
Drony vyvíjené na katedře kybernetiky FEL ČVUT v Praze jsou unikátní právě možností autonomního letu v interiéru budov, bez řízení operátorem a s využitím pouze palubních senzorů. „To je odlišuje od komerčně běžně dostupných produktů. Náš systém je navíc vybaven senzory pro relativní lokalizaci sousedních helikoptér formace, které umožní její automatickou stabilizaci a bezkolizní let,“ upřesňuje vedoucí skupiny Multi-robotických systémů.
Jak to funguje? „My se zaměřujeme na využití technik počítačového vidění, ve kterých jsou sousední helikoptéry formace detekovány pomocí neseného obrazce. Ten je sledován v obraze z palubních kamer. Orientace v prostoru je získána senzorickou fúzí dat z takzvané IMU (Inertial Measurement Unit), ultrazvukového výškoměru a kamer sledujících okolní scénu,“ vysvětluje Dr. Saska.
Kromě filmování interiérů historických, ale i třeba industriálních budov formací helikoptér vyvíjí skupina Dr. Sasky na ČVUT v Praze aplikace využívající schopnost letu ve formaci přesně definovaného tvaru. Plánované využití? Detekce zdroje radioaktivního záření, chemického znečištění a radiofrekvenčního vysílání. „Další možné použití představují systémy více helikoptér v úlohách dohledu, monitoringu, sběru senzorických dat a mapování, čímž se také zabýváme,“ uzavírá Dr. Saska.
V současné době jednají pracovníci skupiny o využití dronů pro snímání dalších historických objektů. Mezi nimi by mohl být chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Další informace o skupině Multi-robotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT naleznete na stránce: http://mrs.felk.cvut.cz/